Historie lokality

Historie lokality

O počátcích těžby v dole, jakožto o přesném stáří štol, neexistují žádné dochované informace. Nejstarší písemná zmínka pochází až z roku 1873. Je však jisto, že štoly byly raženy již před rokem 1870, protože v mapách z roku 1872 je již značena plavírna kaolínu značkou Hardtmuth-Schlemme. V jedné štole byl nalezen také vyznačený letopočet 1893. Je také známo, že od nepaměti zde existovaly šachtičky s několika rozrážkami, odkud místní lidé brali materiál na domácí keramiku.
V polovině 19. století Josef Hardtmuth, světoznámým výrobce tužek, vyráběl ve Vídni napodobeniny bílé anglické keramiky Wedgwood i ála China a chystal se přestěhovat svoji firmu do Českých Budějovic, kde chtěl surovinu těžit v blízkém Hosíně. Vybudování nové továrny v Č. Budějovicích se dočkali ale až jeho následovníci, Ludvík a Karel Hardtmuthovi.
Vchod do Ort V roce 1848 zde založili továrnu L. & C. Hardtmuth a zahájili výrobu tužek a keramiky. Volba tohoto místa byla velice výhodná, neboť zde byla snadná dostupnost materiálu, vhodná poloha na trase tehdejší koněspřežky (1. železnice na evropském kontinentě) a v neposlední řadě i levná pracovní síla. Díky těmto faktorům firma poměrně prospívala. Zpočátku využívala kaolín výhradně na jemnou a hrubší keramiku, jako byly malířské misky, tyglíky a dlaždice. Od roku 1870 se ale začala specializovat pouze na výrobu tužek, barevných kříd a pastelek. Kvůli primitivnímu způsobu plavení se ale kaolín stal časem pro tužkárenství nevhodný. Navíc poměrně nízká kvalita výrobků z hosínského kaolínu (pro nažloutlou barvu po výpalu a nedostačující mechanické vlastnosti) přiměla firmu k tomu, aby ještě před rokem 1898 přešla na sedlecký kaolín a na výrobu tužek. V Hosíně po ní zůstalo obdivuhodné důlní dílo. V dalších letech (1904 – 1906) používala plavený kaolín firma Jarolím k výrobě umělého mramoru, zvláště pro desky na kavárenské stolky. V období 1. světové války bylo ložisko opuštěno a teprve roku 1918 využil haldy písků, vzniklých jako odpad při plavení kaolínu a skladovaných bez užitku, pan Mika z Nemanic k výrobě cementového zboží, hlavně tašek.
Po zpracování vhodných surovin byla těžba zastavena a ložisko bylo definitivně opuštěno.Montanya - exkurze Později vznikaly zajímavé návrhy na využití dolu. Např. v jedné z chodeb měl vzniknout protiletecký kryt, nebo byl vypracován projekt exkluzivní restaurace se skleněnou stěnou, umožňující pohled do monumentálních chodeb dolu. Stavba krytu byla započata ale brzy ukončena a projekt restaurace nebyl realizován dodnes (a nejspíš ani nebude).
Na počátku 60. let byl proveden průzkum dolu, včetně zmapování chodeb, K. Němečkem z podniku Geoindustria České Budějovice, závěr tohoto zkoumání? Pro nízkou kvalitu a malou vydatnost ložiska (výplav 8 až 10 váh. %) se s průmyslovým využitím ani ve vzdálenější budoucnosti již nepočítá ..... V pozdějších letech se zabýval studiem dolu V. Cílek, na kterém se podílelo několik jeskyňářských skupin. Nejpřínosnější průzkum byl však proveden v roce 1992 M. Kolčavou a D. Kaifošem ze základní organizace ČSS 1-05 Geospeleos, kteří podrobně a kvalitně zmapovali další, dosud nezaměřené části dolu. Výsledkem jejich práce byla mimo jiné podrobná mapa všech chodeb dolu, která je doposud stále jedinou mapou Ort. V současné době je důl přístupný třemi přístupy. Jeden (hlavní) vede do hlavní štoly části Hosín I, druhý, téměř zanesený, do Hosína III a poslední (pravděpodobně nově prokopaný) do boční chodby Hosína II (viz mapa) .

zdroj : Jan Braum & Ondřej Záleský