Vznik a vývoj jeskyně

Chýnovskou jeskyni řadíme mezi jeskyně krasové, avšak není zcela typickým představitelem této skupiny. O to se zasluhují nekrasové horniny, které jsou uvnitř vápencového komplexu. Tyto horniny omezují jeho rozpustnost a tím i vznik, vývoj a tvary podzemních prostor. To z nich činí důležitý faktor, který podmiňuje průběh krasovění v Chýnovské oblasti.

Také hydrologické poměry zdejšího krasového systému nejsou typické. Nejsou tu viditelné ponory povrchových vod, ale prameny z nekrasových hornin se soustřeďují v karbonátové pruhu, dále protékají podzemím a vytvářejí krasové prostory Chýnovské jeskyně. Protékají jeskyním systémem a při své cestě k vývěru ještě kříží trasu povrchových toků.

Složitost a členitost chodeb Chýnovské jeskyně vedla v minulosti k představě, že hlavní podíl na jejím vzniku měla eroze – mechanické působení podzemního toku. Objevy z 80. a 90. let dvacátého století potvrdily naopak teorie, že nejdůležitějším faktorem vzniku jeskyně je koroze – chemické rozpouštění vápenců, probíhající v prostorách trvale zatopených vodou. Účinky koroze jsou omezované vložkami nekrasových hornin, značnou rekrystalizací vápenců a vysokým obsahem nerozpustných minerálů. Velmi dobrá až výborná propustnost vápenců společně ze značnou agresivitou podzemní vody krasový proces naopak výrazně podporují. Navíc se v jeskyních moldanubika často uplatňuje i tzv. koroze směsová. Probíhá tam, kde voda podzemního toku v důsledku nasycení uhličitany ztratila své rozpouštěcí schopnosti, a mísí se s vodou prosakující z povrchu. Dva nasycené roztoky o různé koncentraci rozpuštěných látek tak vytváří nový nenasycený roztok, opět chemicky aktivní. Tento jev se pravděpodobně podílí i na vzniku mnoha primárních tvarů ve stěnách a stropech jeskyně (hrnce, žlaby, oka) často připomínající spíše jevy evorzní.

Již při pohledu na mapu jeskyně je patrna zákonitost průběhu jeskynních chodeb. Výrazně kopírují geologickou a tektonickou stavbu masívu. Vznikaly na tektonických zlomech či puklinách a na kontaktech vápenců s nekrasovými horninami, tedy v místech usnadňující průnik vody. Vznik větších prostor pak podmínilo řícení stropů, které zejména v místech zlomů a puklinových zón zasáhlo až do nadložních hornin. Celý jeskynní systém je ukloněn pod úhlem 40 – 50 stupňů k severu, tedy shodně s uložením vápenců a jejich foliací.

Popsané vývojové schéma se v jeskyni uplatňuje patrně již od mladších třetihor a protože jeskyní stále protéká podzemní tok, pokračuje i v dnešní době.


- Schématický profil Chýnovskou jeskyní (zdroj Správa Chýnovské jeskyně)